Kolik slizu máš, tolikrát jsi dítětem

Kolik slizu máš, tolikrát jsi dítětem aneb co (ne)víte o slizké hračce

Sliz je takovou milou nechutnou stálicí dětských pokojíčků i školních lavic. Proč vlastně a dá se něco podobného vyrobit svépomocí doma?


Kde se vzal sliz
Ačkoli by si mnozí rodiče mohli myslet, že na ně slizy útočí až z všudypřítomných moderních reklam, sliz je na hračkářském trhu už od roku 1976.

Přišla s ním firma Mattel, známá jinak produkcí oblíbené dlouhonohé panenky. Vypadá to, že kreativní tým v Mattelu má skutečně samé vynikající nápady. Hlavními složkami tehdejšího slizu byla guma guar a tetraboritan sodný alias borax.

Hned v 80. letech si tato hračka získala značnou popularitu a vzniklo mnoho různých slizových variací (poznámka redakce: v ČR také známé jako "fujtajblík"). V 70. letech se značné popularity dočkala i hra Slime Monster. Záhy tak k pramalé radosti rodičů bylo jasné, že sliz dokonale ovládá dětské pokojíčky a s vytrvalostí sobě vlastní odmítá opustit myšlenky dětí i koberce a jiné povrchy, do nichž je zašlapán.

Ostatně někteří si možná pamatují matlakouli, další z ranku nechutných hraček. Ta za sebou úspěšně zanechávala naštvané rodiče a mastné skvrny na zdech.

Proč jsou slizy tak populární?
U českých dětí se tahle hračka v současnosti opět hřeje na výsluní a zdá se, že ji jen tak něco nepřekoná. Youtubeři skloňují slovo sliz ve svých videích, spolužáci jej nosí do školy. Čím barevnější nebo obohacený o přídavnou hodnotu v podobě třpytek, tím lépe. Některé slizy mohou dokonce i svítit, vonět, případně jsou určené k použití do vany.

Z hlediska chemie se jedná o nenewtonskou tekutinu. Rozpustit se dá octem, což je zřejmě to nejdůležitější, co před koupí potřebujete vědět.

Modelovat z něj vzhledem k viskózní konzistenci nelze, hlavně menším dětem ke štěstí nicméně stačí možnost ho všelijak natahovat nebo mnout v rukou. Tím si mohou rozvíjet svou fantazii. Odrostlejší děti už se s nadšením zapojí i do jeho výroby. Navíc si mohou začít osvojovat první znalosti z chemie a samy přemýšlet, jak by se dal sliz ještě vylepšit.

Zábavu si se slizem užijí i dospělí. Pro ně je zajímavou antistresovou pomůckou. Pomáhá nejen na sliz sahat, ale také sledovat ASMR slizová videa. Ta údajně zabírají dokonce i proti nespavosti. Sliz vřele doporučujeme i coby adrenalinovou kratochvíli. Snaha odstranit ze všech míst třpytky a „odslizovat“ celou domácnost vám úžasně zkrátí příliš dlouhá odpoledne.

Vyrábět sliz doma nebo ne?
Na internetu existuje poměrně pestrá škála receptů s více či méně zaručenými výsledky. Namátkou obsahují například lepidlo, prací gel, pěnu na holení či tekuté mýdlo.

Sliz se dá podomácku také vytvořit z kukuřičného škrobu a kondicionéru na vlasy, přičemž různé škroby jsou považovány za nejvhodnější z hlediska zdravotní nezávadnost. Mnohé recepty vyžadují jen několik surovin tak, aby je zvládly i samotné děti. Tak až se vám začnou z koupelny ztrácet záhadně nejrůznější lahvičky s hygienickými prostředky, doporučujeme se potomka zeptat na sliz, případně rovnou jít po slizké stopě do dětského pokoje.

V některých starších receptech zejména z 80. a 90. let minulého století můžete najít i borax. Z chemického hlediska se jedná o pentahydrát a dekahydrát tetraboritanu sodného. Koupit se tato zajímavá substance dá například v běžné drogerii. V poslední době se však od podobných experimentů ustupuje, protože borax je považován za látku toxickou. Jinak se používá hlavně v průmyslu, například ve sklářství.

Podobně problematickou sloučeninou boru, na kterou se některé domácí recepty odvolávají, je také kyselina boritá. Citlivějším jedincům mohou tyto látky přivodit zdravotní problémy. V některých zemích už jsou proto i zakázány.

Pokud domácí recepty obsahují barvení s pomocí obyčejných potravinářských barev na vajíčka, mohou pouštět. To sice není nijak závadné, ale poměrně nepříjemné ano. Domácí výroba slizu z běžně dostupných surovin s sebou může přinášet četná úskalí a ani sliz nemusí být tak slizovatý, jak jste čekali. Raději tak svým dětem do rukou dejte jinou možnost, jak vytvořit tuhle hitovku.

Vlastní slizová laboratoř u vás doma
Naštěstí totiž existují i slizové laboratoře, tedy specifický typ hraček určených k domácí produkci slizu. Hraní posouvají na novou úroveň a oproti hotovým slizům, které si koupíte v hračkářství rozšiřují možnosti zábavy.

Výrobci u nich pochopitelně dbají na zdravotní nezávadnost. Jsou tedy o poznání bezpečnější než domácí výrobky z čisticích prostředků. Jednou z nich je továrna EP Line – SLIME.



V hračkářství seženete rovnou dvě verze tohoto produktu – pro kluky a pro holky. Fantazii se ale samozřejmě meze nekladou, pokud vaši malou slečnu zaujme „pánská“ sada, klidně jí tuhle emancipační chvíli dopřejte. Oba sety jsou určeny malým tvůrcům od zhruba 6 let. Výroba je jednoduchá, stačí nasypat prášek do nádobky a dle návodu dolít vodou. Podle svého přání můžete sliz doladit glitry. Děti zvládnou celý postup i bez asistence rodičů.

Jak uvádí výrobce, sliz neobsahuje lepidlo. Navíc díky tomu, že se veškeré „slizové dění“ odehrává v uzavřené lahvičce, kterou stačí protřepat, při výrobě nečeká na rodiče žádný nepořádek. Po důkladném protřepání si stačí na hotový sliz pět minut počkat.

Pozor, sliz může zapáchat, pokud se delší dobu, tj. několik dní, nepoužívá. Po této době také může změnit konzistenci a roztékat se. Nejedná se o závadu a hračka určitě není nebezpečná.

Jsou slizy bezpečné?
Pokud budete dodržovat základní bezpečnostní pravidla při nákupu slizu i hraní si s ním, tak zdraví své i svých dětí nijak ohrozit nemůžete.

Určitě si kupujte sliz pouze v rámci EU, vyhněte se levným produktům asijské provenience. Evropské slizy mají kontrolované složení a pro obsažené látky mají limity. Některé složky už jsou v rámci EU zcela zakázány, protože byly klasifikovány jako alergeny. Problematickým může být například konzervant methylisothiazolinon. Na škodu také nikdy není si složení na výrobku přečíst a případně ověřit. Od výrobce si dále můžete potřebné informace vyžádat.

Po hraní se slizem si i vy i vaše děti myjte ruce. A pamatujte si samozřejmě, že sliz není lákavá svačinka. Rozhodně se neochutnává a nesmí také přijít do kontaktu s žádnými potravinami.



Flubber se nepovedl
Možná si někteří z vás ještě vzpomenou na zelené filmové cosi jménem Flubber. Rozplizlý hrdina pochází z filmu Roztržitý profesor z dílny Walta Disneye. Na něj měl v roce 1963 navázat druhý díl nazvaný Flubberův potomek.

Na Vánoce roku 1962 tak pulty hračkářství opanuje předchůdce současných slizů. Kdyby existovala hitparáda o nejméně zdařilou hračku, Flubber by tehdy stál „na bedně“ se zlatou medailí kolem krku.

Rodiče berou hračkářství útokem a Flubber kupují. Aby ho ovšem v krátkém čase se stížnostmi vraceli. Ačkoli se produkt pyšnil na obale informací o zdravotní nezávadnosti, způsoboval mimo jiných zdravotních problémů například folikulitidu, tedy bolestivý zánět vlasových váčků.

Což je samozřejmě dost nepříjemné. A ještě nepříjemnější bylo, že výrobce byl nucen závadnou hračku z trhu stáhnout. A právě tady se projevil další kámen úrazu. Výrobce evidentně vyvinul dost svéráznou formu života. Zásoby Flubberů se po prodejním fiasku měly spálit, jenže nehořely. Podobně neúspěšná byla snaha o potopení produktu do moře. Nakonec firmě nezbylo, než hračku zakopat pod zem. Takže jestli zdárně nezetlela, leží pod později vybudovaným parkovištěm zřejmě dodnes. Konec pohádky!

Pokud doma mimochodem tuto lehce toxickou relikvii máte, vězte, že čas nakonec i z tohohle zeleného průšvihu udělal docela ceněný sběratelský kousek.

AUTORKA:
@lenore

ZDROJE:
https://www.bambule.cz/

TAGY:
#sliz #vyrobaslizu #slime